O archetypech

„Jsem jeden z vás!“ nebo „Je to pro obyčejné lidi!“ případně „Je to takový normální člověk!“

Jistě jste podobná hesla už mnohokrát slyšeli, a to nejen z úst politiků. Ale… Také vás někdy napadlo, kdo to vlastně ti obyčejní nebo normální lidé jsou? Kdo je to jeden z nás? A jste to vůbec vy?

 

DNA obyčejného člověka

Archetyp obyčejného člověka, případně everymana, jak mu říkají v anglosaských zemích, existuje nepochybně tak dlouho, jako lidstvo samo. V umění se však výrazněji projevil až ve středověku, kdy se s ním ztotožňovali poddaní, kteří podléhali libovůli tehdejších mocných. Známý je například ze středověkých her o morálce jako je Everyman nebo v německy mluvících zemích Jedermann. Najdeme ho však i v lidové hudbě nebo v komediích o slabostech běžných lidí.

A jaký ten obyčejný člověk vlastně je? Everyman se vyhýbá elitářství. Mluví neformálně a obléká se obyčejně, i když je třeba bohatý. Je určitým symbolem smazávání rozdílů mezi lidmi. Podle jeho názoru totiž na každém člověku záleží, ať už je jaký chce.

 

Obyčejný člověk jako firma

Nejinak se projevuje tento archetyp i v případě značek. Zaměstnanci těchto firem s oblibou ukazují, že se neberou příliš vážně, a to i když jsou ve svém oboru výjimeční. Zakládají si na tom, že nabízejí autentické, dobře a poctivě vyrobené produkty. Ty mohou využívat lidé, kteří nejsou bohatí a ani nedisponují žádnými zvláštními schopnostmi nebo znalostmi.

Mezi typické značky s archetypem everymana patří například: whisky Jim Beam, hotely nižší a střední kategorie, džíny Wrangler, restaurace, kde se lidé scházejí, aby poklábosili, levnější rodinná auta a diskontní řetězce.
 
 
O značkách s archetypem everymana jsme nedávno natočili video na náš youtube kanál:

 

Marketing everymanské firmy

Reklamy těchto značek často cílí na určitou pospolitost lidí a ujišťují své zákazníky, že jsou v pořádku takoví, jací jsou. S oblibou ve svých propagačních materiálech prezentují své zaměstnance z nižších pozic, aby navodili atmosféru určité poctivosti a spolehlivosti. Někdy také vyzdvihují příslušnost ke své zemi, komunitě nebo lokalitě, aby zprostředkovali dojem sounáležitosti a důvěry. V reklamních textech navíc často užívají různé variace na slovo „opravdový“. Vymezují se tím totiž vůči pozlátkům luxusu, který z jejich pohledu nemá valnou hodnotu.

 

Několik příkladů z praxe:

My, správní chlapi ze Smíchova

 

Podle Lidlu je Česko nej

 

Škodovka ví, že obyčejní lidé mívají stará auta